mira

Stejně jako loni byli všichni účastníci rozděleni do klanů a plnili rozličné úkoly, neboť šógun je velmi náročný muž. Pravdou je, že všichny klany si užily náležitou možnost se prezentovat jako válečníci, vypravěči, umělci i baviči. Na oplátku byli odměňovány dle předvedených výkonů. Letos zvítězil klan Jorimioto avšak ostatní na něj velmi těsně dotírali svými skvělými výsledky.

Co se týká cvičení Aikido tak letos bylo zaměření spíše na techniky sebeobranného charakteru. Vzhledem k nebývalému suchu v celé republice bylo velmi znát tvrdost při nácviku pádů. No realita je neúprosná. Zvládli to všichni. Zbraně se procvičovali letos jen 1x denně, ale i tak jsem zvládli obnovit katu 13 s JO a naučit se druhou katu 13/14 (Katori Shinto Ryu Kobudo). Stihli jsem si zopakovat i 5 kat z Iaido. Nezapoměli jsem ani na boken a že tento dřevěný meč promlouval s některými poprvé suburi (základní pohyby) zvládli na výbornou.

Klidnější 4-tý den Campu jsme propůjčili výletu a vzhledem k parnému dni jsem ho vedli lesem na 5 km vzdálenou zříceninu tvrze Mokřice. Po prohlídce jsem udali trénink Boje s nožem v terénu. Učili jsme se obranu proti běžným útokům a při napadení z blízka a odebrání nože. No řeknu vám, byla to sranda a všichni útočníci s noži byli náležitě zpacifikování a nejvíc potěšující bylo, že přesto že tyto techniky někdy bolí, všichni se pak smáli.

Zajímavé bylo poslouchat jednotlivé hodnocení všech účastníků při závěrečném večerním posezení. Lze to shrnout tak že 1/ by určitě chtěli delší Camp, 7 dní je málo 2/ cvičit více se zbraněmi, 1x denně je málo 3/ moc sladkých odměn, nakoubinovat se slanými 4/ určité výhrady k jídelníčku, nebyly k snídani palačinky.
To jsou ve zkratce ty odpovědi ce stojí za zmíňku a teď ta nejčastější odpověď „Líbilo se mi všechno a nelibilo se mi nic“.
Tak si z toho vyberte :-).